Aby se to zastavilo a na chvíli zastavil i vesmír
Ahooj,
cestování jsme vytlačili na dovolenou a sobotní výlet. Už dávno není součástí našich životů. Stojí za úvahu, zda neustálé bytí “na příjmu” (a k dispozici) neroztáčí kolo časové chudoby. Ať už "na příjmu” znamená zvedání telefonu, nebo zajetí “tam, kam je potřeba”.
Pomalejší dny vs instantní dostupnost
Když bychom došli až do extrému a zbavili se auta, odpadla by nám i fůra povinností. Najednou by pro nás musel někdo dojet, když by něco chtěl. Odpadla by fůra dojíždění, protože autem je to za rohem. Bez auta, instantní dostupnosti, bychom museli jinak vážit, zda musím nebo chci někam skutečně jet. Cesta by nás stála najednou víc času. Možná by za to najednou nestála.
Navíc tím, že je něco autem za rohem, je těch rohů někdy až moc: vyzvednu něco v místě X, zajedu za kamarádem do bodu Y a ještě se stihnu stavit v Z. A doma padnu s vyplazeným jazykem ze všeho toho domlouvání, dopravy a celého odpoledne v čoudu.
Co pěti kilometrovou cestu autem do práce nahradit za běh? Jednu cestu, druhou jet na kole domů. A druhý den obráceně. Nebo do toho zapojit MHD. Nebo dávat obě cesty na kole/koloběžce. Hezky platí Werichovo: “Kdo chce hledá způsoby, kdo ne, důvody.”
Co je hlavní: plyne z toho víc času trávenýho se sebou venku. A trávení méně času s činnosti, které možná nejsou ani tak důležité.
Občasné návštěvy
Honem zajet za babičkou, autem je to třetina času! Jenže:
- Cesta může být zážitkovější.
- Návštěva může být vzácnější. Ne nadarmo máme v češtině průpovídku: “No, když už jste vážili cestu.”
K babičce jsem jel autem za život nepočítaně. Nepamatuju si pořádně ani jednu z těch cest.
Vlakem jsem k ní jel jen dvakrát. Obě cesty si ale pamatuju velmi dobře. A ta druhá, to byl vyloženě zážitek. Však jsem se na ni pořádně připravil.
Do uší si vpustil pětihodinový podcast o kreativitě a k poslechu popíjel zelený čaj. Ten jsem si připravoval čerstvý z “přenosný čajový zavařovačky”. Aby idyly nebylo málo, pozoroval jsem zasněženou Vysočinu. Naprosto boží.
Setkání s babičkou mělo také úplně jinou kvalitu. Přijel jsem k ní úplně vyklidněnej a kus toho klidu jsem jí zřejmě předal. Když jsem se s ní druhý den loučil, nadšeně švitořila, že takhle hezky jsme si dlouho nepopovídali. Cítil jsem to podobně.
Slyším argument: když do Horní/Dolní bus nejezdí. Nejbližší vlak je 8 km daleko. Co z problému udělat příležitost? Možná rozšířit cestu i o výlet a poznat tak zase kus okolí? Neříkám pokaždý, někdy. Proč vlastně ne?
Proč to celý píšu?
Když jsme s Vero začali přes zimu nomádit, začaly k nám opakovaně chodit hlášky jako: “To je boží, že takhle cestujete.” Slovo “cestujete” mě vždycky bodlo. Protože my jsme vlastně měsíce na stejným místě a jednoduše žijem. Občas si uděláme víkendový výlet.
Protože nám ještě pár týdnů na Cozumelu zbývá, zajeli jsme si předminulý týden do Valladolidu. Zajeli jsme si pro uvědomění, že nás takové cestování vlastně nebaví. Nebavilo nás bloumat městem (ačkoliv Valladolit je krásnej!) s ostatními turisty, hledat restaurace atd. Oba nás ale bavila cesta tam a zpět.
Nesnažím se říct, že už nikdy nemáme sedat do aut. Ale určitě stojí za zvážení, zda někdy auto nevyměnit za kolo. A kolo za chůzi. Abychom se rozhlédli kolem a zjistili, že není jenom já. Zkrátka abychom to kolo zase trochu přibrzdili a trochu vydechli. Slovy Fixy:
Aby všechno zabrzdilo
I to co zabrzdit nesmí
Aby se to zastavilo
A na chvíli zastavil i vesmír
Aby stromy do betonu
Vypustily hodně silný mízy
Aby se zeměkoule z kovu
Naposledy otočila
A lidi byli
Freezing freezing freezing home
Zpátky v sobě
Freezing freezing freezing home
Zpátky v sobě
Kromě nového formátu zpravodajů máš nově přístup do archivu, kde budou časem přibývat i všechny další výhody a materiály.
Výběr z mlsů
🐐 Chtěl/a bys vidět pořádný kozy? Den na pražských pastvinách! Každou neděli se milovníci koz schází v 9 h nad zastávkou Maškův mlýn. Končí se kolem čtvrtý, takže fakt pořádná procházka. “Můžete nám například pomoci s přestavbou ohradníků, přeháňkou stáda, hrabáním bobků, výřezy a pálením větví, drobnými opravami, zkrátka se vším, co bude zrovna potřeba. Krmení, mazlení zvířátek a povídání o ochraně přírody je samozřejmostí. Nezapomeňte se nahlásit předem Martě na 722215664, info@prazskapastvina.cz.”
🧪🌱 Němci z Bayeru vyhrožují, že jestli Roundup nedostane v jú esej právní ochranu, přestanou ho dodávat do země. Bayer nechápe, proč by nemohl v klidu prodávat svůj herbicid bez otravných žalobců. Firmu dráždí 67 000 právních případů, který jsou ve frontě. Za ty minulý už utratili miliardy. Firma se odvolává na regulátory jinde po světě, kteří herbicid považují za bezpečný. Bezpečný herbicid mi teda zní jako oxymóron. Ale co já vím, nejsem chemik.
🦣 Už jsem dřív psal o firmě, která se snaží vzkřísit mamuta (je to asi dlouho, v archivu nemůžu najít). Kucí se o to pořád snažej. Teď už maj myši s mamutí srstí. Jasně, zatím je to spíš továrna na roztomilost, ale i tak mě z toho mrazí. Jeden chce na Mars, druhej křísit mamuty. Co se uzemnit a úplně přízemně se starat třeba o půdu?
🦎 Z posledního newsletteru Austina Klenona: ”Každé ráno, když jsem vykročil na cestu, jsem byl o něco méně naštvaný. Je snadné nenávidět svět, když je jen abstrakcí ve vašem telefonu. Je těžší svět nenávidět, když jsme skutečně venku, opravdu se díváme kolem sebe a můžeme si na něj sáhnout."
⛩️🗑️ V Japonsku není často kam vyhodit odpad, což turisty přivádí k šílenství. Autor článku popisuje, jak cizinci zoufale hledají koše, jako by nesení prázdného obalu bylo nesnesitelný utrpení. Pointou článku je, že lidé odmítají přijmout nepříjemné důsledky svých činů. Často jsem nad tím také přemýšlel, že si nosíme do přírody klidně i lahváče, ale po dopití jak kdyby ten obal byl najednou prašivej. Honem se ho zbavit, jen ho netáhnout zpět. 🤔
💩🗒️ I kdybys do seshitu nenapsal/a ani čárku, pořád to bude tvůj nejkreativnější zápisník! Koně mají totiž v trusu dost vlákniny. Jak jsi mohl/a bez týhle informace spát?! Počkej, dám to do souvislostí: v Milovicích nadbytku vlákniny využili a vytvořili papír, který následně použili na výrobu sešitů.
😿 Méně než 5000 tygrů žije v přírodě. Jen v USA žije mezi 5000 a 7000 kusy v zajetí - od ušmudlaných špeluněk po ušmudlané zů.
📺 Elektrowin za dvacet let své existence "uklidil" přes 42 milionů elektrických mrtvol o váze 730 000 tun. Výročí slaví putovní výstavou po krajských městech. Odstartovali 12. března v Brně a skončí v San Piegu v září. Návštěvníci údajně mohou - tak trochu ironicky - v doprovodné soutěži vyhrát spotřebiče nové. Čímž vlastně mají šanci si domů odnést budoucí exponáty obdobné výstavy za dalších 20 let.
🧊🗻 Co se skrývá pod antarktickým ledovcem? Z nového mapování vznika… mapa! 😃 To by mi redaktor románu Trivandrum dal. Ještě že Gurmánský zpravodaj neodebírá. Pod ledem se údajně skrývá krajina plná hor jak z fantasy románu, údolí hlubší než Grand Canyon a terén, který připomíná měsíční povrch.
Kniha měsíce
Dějiny světla od Jana Němce. Velmi zvláštní kniha, psaná v du-formě. Ta mě prvních sto stran vyloženě vadila. Kniha je ostatně do té sté strany skoro nudná, těžce stravitelná. Hlavním hrdinou je skutečná postava talentovaného Československého fotografa Františka Drtikola.
Jan Němec čtenáře provádí světem před první světovou válkou až kousek za druhu, Příbramskem, stříbrnými doly, světem fotografie, umění a světla. Knížka kvůli tomu není pro lidi, které nebaví fyzika a současně není pro čistě materiální jedince, protože od půlky začíná být filozofická a ke konci spirituální. Často se čtenář může nechat unášet jemnou poetikou, cumlat slova jako karamelku. Velmi zvláštní čtení, ne pro každého, ale rozhodně duši lahodící.
Probudíš se a nad tebou příboj hvězd. Chvíli do něj hledíš, pak si protřeš oči, protáhneš se, pořád je teplo. Noc chutná sladce, ale vesmír je kol dokola slaný jako zimní liz pro zvířata. Přemýšlíš, zda se zvednout a jít dolů k dosud rozsvíceným oknům, anebo tu strávit noc s kručícím břichem. Únava a malátnost vítězí, přetočíš se znovu na záda a roztáhneš ruce. Hledíš do toho oceánu, který oblévá zem, tmou škrtne padající hvězda, ale kromě vzpomínky nic nepodpálí.
Medailonek
V dnešním medailonku je Katka Volková. copywriterka, autorka a od malička nadšená sběratelka informací, příběhů i zkušeností. Baví ji kombinovat ezoteriku a byznys a pozorovat, co nového vzniká. Nejraději tvoří příběhy, které mají více rovin a je jen a jen na čtenáři, co si z textu vybere. Inspiraci hledá životem a baterky dobíjí v přírodě, mezi stohy knih nebo meditací.
- Co za největší překážku jsi překonal/a v rámci své činnosti?
Největší překážkou bylo jít za tím, co skutečně cítím. Léta jsem se "schovávala" za práci copywriterky pro klienty, abych nemusela psát vlastní autorské texty, kde budu vidět. Díky tomu se ze mě stala skvělá copywriterka se zajímavým stylem i spisovatelským přesahem. Myslím, že je to obohacující i pro klienty. - Jedna rada začátečníkům?
Jděte za tím nejhlubším a nejsilnějším voláním vašeho nitra a neberte žádné kompromisy. Co cítíte je správně a rozvíjejte činnosti, co vás činí skutečně šťastnýma. Práce je pak radost. - Co ti udělalo v posledních dnech radost?
Oslovila mě jedna úžasná duše, abych jí pomohla s vydáním knihy a texty kolem. Téma i autorka jsou mi blízcí, takže mám radost, jak si člověk může práci i užívat. - Hudební album, ke kterému se stále vracíš?
To nemám, ale mám na Spotify výběry písniček, co mě nakopnou, nebo uklidní, nebo nahodí kreativitu nebo mě dostanou do pohody. - Kniha, která tě v poslední době nejvíc ovlivnila?
Bistro u zlomenýho srdce od Martiny Heš. Ještě teda nevydané, ale četla jsem Po hlavě do podivna a to bylo skvělý. Bistro mi z úryvků přijde bomba. - Tvůj oblíbený trik, na cestě?
Múza na klíček. Když potřebuju během cestování psát a nejsem úplně v náladě, otevřu noťas nebo složku v telefonu, prostě si zavolám Múzu na klíček, nádech výdech a píšu. Většinou už pak moc nepřepisuju, funguje to. - Věc, bez které se neobejdeš?
Minerální kameny a prsten se symbolem pera. Minerály mě uklidňují a propojují s přírodou, kreativitou a uměleckou částí. Prsten s pírkem je pro mě symbol lehkosti v psaní i v životě. Jo, a ceremoniální kakao 🙂 - Tvůj oblíbený citát?
"Myšlenky jsou věci."
"Kam jde pozornost, tam jde energie."
Jsem Tomáš Shejbal, živím se tvorbou, optimalizací a správou webů na WordPress. Jsem autorem románu Trivandrum, románu, který ti pomůže najít své místo v životě. Pěkných pár let taky ve volném čase vedu blog Bejkův mls. Píšu na něm o individuální ekologii, jednoduchosti a přibližování se k životu v pravdě. Jsem fanda bezobalů.