červenec 2025 / 1. vydání - Nevědět je tak úlevný!
Ahooj,
právě teď je ten správný čas na plnění svých snů.
Sedím ve vlaku (dobře, už druhej den a rozhodně ne prvním ani posledním), pozoruju severský louky, skály a lesy a jedu do švédského městečka, o jehož existenci jsem ještě v úterý odpoledne neměl potuchy (vyrazil jsem v pátek ve 4 ráno ze San Piega).
Však už se okolí pousmívalo. Se zdviženým obočím se ptalo: “Tak co, Tome, to tvoje snění o psaní ve Švédsku?
A já vždycky říkal: “Nevím.”
“Na jak dlouho chceš jet?” “Nevím.”
“A víš aspoň kam v tom Švédsku?”
Třikrát nevím. A bylo boží nevědět. Prostě odmítat všechno, co chodilo na červenec, protože nevím, jestli budu mít čas. “Jak to je možný, že nevíš?” ptali se…
Ani teď neumím odpovědět na všechny otázky. A je mi to jedno. Je super si dovolit nevědět. Je to nový, zvláštní, ale překvapivě úlevný a hravý. A okolí, zvyklé na své nabité kalendáře a plány, to vytáčí 😀
Můj ideální sen byl měsíc někde ve srubu a jen psát. Ale to byl ještě zaměstnanecký sen. Jako volnonožec si v současné době nechci dovolit měsíc nepracovat (vedlo by to na vyšší volnonožecké tempo a méně psaní mimo Švédsko).
Realita tedy bude jiná, ale i tak boží - jedu minimálně na deset dní, klientskou práci trochu přitlumím a nechám si dost času na psaní. Do toho ubytko platím hlídáním jeho veličenstva Artemise (kocour). Tím pádem nemusím vydělávat na ubytko a můžu víc psát. Mám otevřenou interrail jízdenku na 5 dní v rámci měsíce (cestou ze San Piega spotřebju 2), takže plán je dost otevřen.
Jaký sen si plníš/chystáš splnit ty? Napiš mi v odpovědi na tenhle e-mail. Těším se. 🙏
Výběr z mlsů
📦 Z newsletteru The Minimalists: “Neexistují žádné sentimentální předměty, jen sentimentální lidi.”
✈️ V Améru se zvažuje, zda povolit nadzvukové lety nad pevninou. Po 52 letech. Společnost Boom Supersonic testuje letadlo s rychlostí Mach 1,7 (2000 km/h, běžná komerční letadla kolem 800 km/h) pro 80 pasažérů. Slibuje zkrácení transkontinentálních letů na polovinu. Moc mi není jasný, proč do toho zase jdou, po neúspěchu Concordu (nadzvukový letadlo, který lítalo už v osmdesátkách a jeho provoz byl moc drahej). Cenu provozu se stále nepodařilo stáhnout (cca 2-3x vyšší spotřeba paliva vůči klasickým letadlům) a rázovou vlnu, která vzniká při dosažení rychlosti zvuku, se taky eliminovat nedaří. Nicméně: zákon povolí lety pouze pokud rázová vlna nedosáhne země. Hm, jak tohle chtěj udělat... Uvidíme.
⚔️ Jako lidi nejsme masomlejnky. Od roku 2001 zemřelo při službě víc než 7000 amerických vojáků - převážně v Iráku a Afghánistánu. Ale podle ministerstva pro veterány se jich mezi lety 2001-2022 zabilo 140 000. Dvacetkrát víc mrtvých na následky traumat. Průměrně 17 denně.
🛋️🚘 Jaká je cena parkování zdarma? Co je zdarma, po tom je neomezená poptávka. Proto jsou před barákem dvě auta na rodinu a někdy i motorka a karavan. Autor článku se ale víc zamýšlí nad tím, jestli by lidi nechtěli spíš větší byt, než menší s parkáčem před ním. A rozebírá to fakt do mrtě.
🤖 Zajímavé zamyšlení kolem AI sdílela Anu Atluru: “AI časem zaplaví svět inteligencí. Ale čím levnější bude inteligence, tím dražší bude přítomnost. Skutečná důvěra se stane nejvzácnější měnou. Lidský spolupracovník bude nejcennější rolí budoucnosti. Když je technologie všude, lidi jsou nová konkurenční výhoda.” Možná to vyvolá i nechuť k technologiím, což by mohlo vést k návratu lidskosti a spiritualitě (páč jinak prázdno, že jo a prázdno se, jak víme, nejlépe zaplňuje závislostma).
🤑 🌱 Dobře vychovaná energie proudí, nezaniká. Stejně tak peníze. Denně je používáme, přijde nám, že na nich není nic ke zkoumání… taky si to myslíš? No tak to čti dál… (možná po přečtení článku na blogu zjistíš, že jsi doteď nevěděl/a, co to současné peníze jsou).
🪔 U ropných plošin často hoří plamen, kde se pálí plyn, který se pro současný průmysl nevyplatí zpracovávat. Jen USA každý den vypustí/spálí 1,5 miliard kubíků zemního plynu. To je (dle článku) ročně cca stejná energie jako spotřebuje celá bitcoinová sít. Bitcoin těžaři tuhle energii mají v hledáčku. Využití této "odpadní" energie je pro datová centra nepoužitelné (potřebují stabilitu), stejně tak po běžný průmysl. Ale pro bitcoinové těžaře to je ideální (když je výpadek v dodávce plynu, tak minery můžou stát).
🗞️ Kolik toho skutečně potřebujem vědět? Autorka popisuje experiment, kdy se vzdala socek a chlastu. Díky tomu se nedozvídá informace (které by někdy i chtěla znát) jako první. Přesto se k ní vždy nějak dostanou. Získává tím ale něco cennějšího. Čas. Návrat k vlastním emocím a práci s nimi. Ty pod náporem nekončících informací a názorů jinak necítí. Argumentuje, že nežije ve válečné zóně nebo oblasti, kde by hrozily časté přírodní katastrofy, takže necítí potřebu být neustále na dosah.
K tomu dodám: pokud tě rozčiluje, že ti někdo neodpovídá na kecálcích hned, není to spíš proto, že by ses také rád/a odpojila? Možná se bojíš si to dovolit před ostatními? Možná by tě pak nezvali tak často [dosaď si]. Možná. Ale stojí to za to? Když to nezkusíš, tak to nezjistíš. 😉
🌀 Po sérii prvních 5/5 recenzí na databázi knih na Trivandrum přišla první 3/5. Ale mě teda přijde boží. Co ty, už jsi přečetl/a Trivandrum? Mám radost i za nenadšené recenze. “Zvláštní, syrový, chvílemi až snový. Rozhodně jiný zážitek, než jsem čekala. Musíš na to mít náladu – ale když ji máš, chytne tě to. Působí to trochu jako deník z jiný dimenze.“
🤔 Parádní rozhovor psychologa Martina Sedláčka u Vojty Žižky (1 hodina a 30 minut). Zajímavými myšlenkami se jen hemžilo. Zmíním jednu, zbytek v placené části: “Tyjo, vaše problémy bych chtěl mít. Jo, ale kdybyste měl i moje prožívání, tak byste nechtěl.”
Medailonek
🖼️📹 Medailonky přes léto nebudou. Až zase v září. Pro pobavení ale vkládám mé pěti minutové čtení úryvku povídky Sójovka v lahvi, která bude součástí chystané povídkové sbírky Za hranou ticha. Právě čeká na korekturu.
🪡 Hledám pro tebe jehly v kupce internetového sena. Za cenu jednoho espresa měsíčně ti jich do jehelníčku zapíchám ještě víc. V dnešní prémiové části:
- Pokračování v poznámkách s Martinem Sedláčkem: společný jmenovatel úspěšných lidí, proč máme strach ze štěstí, proč je terapie super nebo spolehlivá cesta k vyhoření (ta mě dost překvapila).
- 5 dalších zpráv, namátkou: využití vysloužilých smartphonů, jak na sporadicky používané věci nebo experiment s nevlastněním věcí.
- 🗄️ Archiv Mlsného a Gurmánského zpravodaje.
Pochyby? 🤔 Přejdou! Tady je kód na první měsíc na zkoušku: GURMANEMNAZKOUSKU100.
Prémiový obsah
Kromě prémiového obsahu máš přístup i do archivu, kde budou časem přibývat i všechny další výhody a materiály.
4️⃣📱 Vědátoři z Univerzity v Tartu přeměňují vyřazené smartphony na miniaturní datová centra. Ta vznikají propojením čtyř telefonů. Takové mini centru má dostatečný výkon na zpracovávání dat v reálném čase. Vědátoři si slibují využití při sledování cestujících na zastávkách (to snad ne, ty wle!) nebo optimalizaci dopravy. Ale ono to nebude tak horký - projekt má funkční prototyp. Ostatně, spojit 4 telefony mi nepřijde jako nějaká extra věda. Ale co já vím…
⛩️ Z newsletteru Marcely Janské: sporadicky používané věci můžou být challange nechat jít, páč se bojíme, zda je nebudeme postrádat. Pomáhají otázky:
- Proč mi to nevyhovuje?
- Co bych u věci potřeboval/a jinak?
- Dalo by se to upravit, přemístit, zorganizovat, abych to používal/a častěji nebo alespoň někdy?
🧱 Na ekonews se objevil článek o vynálezci, co “dělá z bordelu cihly”. To je za mě přesně ukázka, kdy se ekologie bere za špatnej konec. Prej je to bezpečný pro stavebnictví. Tomu i věřím. Ale hele, i u nás ve vnitrobloku už dali pryč takový ty recyklovaný povrchy z dětských hřišť. Páč mikroplasty (a pravděpodobně i věčné chemikálie, žejo). Stejně jako se nakonec bude za čas drolit cihla z chemikálií a plastu. Plus když se budova jednou bude bourat nebo renovovat, vznikne stavební odpad plný mikroplastů. A co s ním? Zase na skládku, nebo ještě hůř - pokud se bude řezat, brousit, nebo demolovat, tak to bude labůžo pro prostředí i zedníky. Takže za mě se pán snaží řešit problém s odpadem tím, že ho jen přemístí jinam a zamaskuje. Ale skládky budou prázdný!
🐺 Michal Hořejší a zajímavý komentář k vlkům: “Tématem je, že mnozí chovatelé prostě odmítají elektrické sítě proto, že chov ovcí je pro ně "pasivním příjmem". Mým terčem nejsou přednostně ti, pro něž je zemědělství výhradním příjmem, ale právě ti, kteří ovce chovají "bokem" a nechce se jim investovat více času a práce.“ V komentářích pak slušná přestřelka. Typický názor: “Chov je pro ně pasivním příjmem, protože prostě fyzicky nebo psychicky či časově nemohou mít tak velký chov, že by byl příjmem hlavním. A vy jim navíc přidáte práci s ohradami a oplocením. Ekotlupou oslavovaný vlk napadá ovce, ne obráceně. Tak ať si ohrady buduje ten, kdo ten konflikt působí (tj. ekotlupa)”.
🏞️ Robin Greenfield je environmentální aktivista. Projektů za sebou má řadu. V letošním posunul jednoduchost na existenciální hranici. V době natáčení podcastu žil v Griffith Parku (Los Angeles) úplně bez věcí - i bez oblečení. Ve studiu na sobě měl tričko a kraťasy, které mu půjčil na deset dní jeden z fanoušků. Kdybych měl vypíchnout jedinou větu z dvou a půl hodinového rozhovoru, pak tuhle: věci, co máme, nám dávají komfort, ale jinde způsobují utrpení. Myšleno (ne)lidské podmínky výroby, čerpání přírodních zdrojů, odpad.
Pokračování v seznamu nejzajímavějších myšlenek s Martinem Sedláčkem, které jsem si poznamenal:
Jmenovatel úspěšných lidí - rozhodují se a dělají věci.
Cesta k vyhoření je neuzemněná motivace - střet s realitou. Neměli bychom čekat, že sami vyřešíme něco obřího. Lepší je vlastně nemít očekávání, jít za něčím a když budu sklízet plody, super. Což ovšem neznamená, že nemůžu být hybatel změny, jen je třeba hledat možnosti, nejít tvrdě proti zdi.
Strach ze štěstí - údajně velmi častý u klientů. Je to zakořeněný vzorec, že když přiznám štěstí, něco mě sejme. To pak samozřejmě vytváří napětí. Neustále čekáme, kdy se zase něco po*ere. Místo toho by bylo lepší si užívat ty okamžiky štěstí a až nás něco sejme, tak sejme. Patří to k životu a vyhnout se tomu nedá.
Terapie - cesta ke svobodnějšímu a plnějšímu životu. (třeba když nás něco sejme, ale i jako hygiena).
Socky - porovnáváme se s těma nejlepšíma lidma a tím nejlepším, co prezentujou.
Jsem Tomáš Shejbal, živím se tvorbou, optimalizací a správou webů na WordPress. Jsem autorem románu Trivandrum, románu, který ti pomůže najít své místo v životě. Pěkných pár let píšu blog Bejkův mls, kde přicházejí na přetřes témata jako individuální ekologie, bezobal, jednoduchost a přibližování se k životu v pravdě.
Měj se Božsky
Tom