Konec velké tichomořské odpadové skvrny?
Ahooj,
do konce crowdfundingové kampaně na podporu vydání románu Trivandrum zbývá 5 dní. Do teď přispělo 102 lidí (to je už dav!). Jakmile padne první milník - chybí necelý 2 tisíce - knížka bude! Sbírka ale poběží dál - čím víc se vybere, tím míň pak budu dávat ze svýho.
👉 Podpořit román můžeš samozřejmě vždycky tady: https://donio.cz/roman-trivandrum. Děkuju! 🙏
Poznámka: o co jsem to opřenej komentuju ke konci.
Poměrně otevřený článek kolem pocitů a crowdfundingu jsem publikoval tenhle týden. Jsou v něm čísla, ale také dost mých pocitů a vzhled do mého uvažování. A taky jsou v článku hezký obrázky. 😉
Živé čtení a nahlédnutí za kouřovou clonu
Proběhlo živé čtení z románu Trivandrum, kde jsem sdílel zajímavosti o knize, četl jsem dvě jinde nesdílené ukázky z knihy a odpovídal na otázky z chatu.
Připrav si pohodlné místo, 🛋️ horký čaj či něco ostřejšího (klidně i ten rohlik), a pojď nahlédnout za kouřovou clonu! Těším se na tebe!
Výběr z mlsů
🛍️ Spolková prodejna na Hradčanské mění název (viz jejich poslední newsletter nebo třeba instáč). A směřuje k velkým věcem: Chceme vytvořit nový způsob nakupování potravin ~ městské sousedské obchody. Místa, kde se lidi znají, mají skvělé jídlo na dosah ruky a kde se planeta neodsouvá na druhou kolej. Tenhle koncept chceme na Hradčanské vyladit a pak ho dostat do dalších míst, kde ho další lidi vezmou za svůj. Protože jim to bude dávat smysl stejně jako nám.” A ten název? Cirka.
🌊 Ocean Cleanup prohlašuje, že je technologicky ready odstranit Great Pacific Carbage Path (to je ten ostrov převážně plastu uprostřed Pacifiku) a to do roku 2034. Bude to stát 7 a půl miliardy dolarů. A v tom je háček. Je to sice míň, než průměrný měsíční zisk Apple loni, nebo co utratí Američani za dekorace na Halloween (10,6 milónů amerických dolarů), či snad JEDNO procento ročního čistého zisku světových producentů plastů, pořád to je ale dost na to, aby se JEN vyčistil oceán a někdo pustil (uznávám, spíš delší) chlup.
🍺🔔 Až si dáš během výletu do Anglie pár pint a začneš mít dobrý nápady, dvakrát si rozmysli, knock-and-run. Tak se říká tomu, když někomu zazvoníš na zvonek a utečeš dřív, než ti ten pan/paní někdo/někdová stihne přijít otevřít. Od roku 1847 za to můžeš až na 14 dní jít bručet (čímž pravděpodobně mineš zpáteční letenku). Aspoň to teda teď psal Tom Herlík v Anglofilovi, což je newsletter o Angličtině a Británii s podobným humorem, jako jste zvyklí vídat v Mlsném zpravodaji.
📕🏜️ Nesměj se. Fakt jsem četl Dunu až ve svých 36. Vyzobl jsem pro tebe z téhle bichličky jednu hlášku: „Lidé kdysi předali myšlení strojům a doufali, že se tím osvobodí, ale pouze tím umožnili jiným lidem se stroji, aby je zotročili.“ Frank Herbert.
🤖 No a když jsme u toho, sdílím kurz AI, který pořádá Pavel z Rise and Shine - mimo jiné stříhal videa z letní DobroUdržitelné konference, kde mě také zpovídali. Kurz je online, zdarma a je určený jak pro menší podnikatele, tak pro lidi, kteří se chtějí dozvědět něco nového ze světa umělé inteligence.
„Stejně jako když jsme jeli vlakem do Španělska, i cesta do Itálie se neobešla bez nečekaných komplikací. Ve Villachu měl vlak stát hodinu. Jenže stál mnohem déle. Na přestup ve Florencii na rychlovlak do Bari jsme měli 80 minut. Přišel mi e-mail s tím, že vlak bude mít 70 minut zpoždění, údajně nějaká závada na vlaku. Hmm. “Dobrá, to by se mělo dát,” kalkuloval jsem a chlácholil se, že cestou zpoždění ještě stáhneme. Přeci jen, dalších zastávek, kde měl vlak desítky minut čekat, nás čekalo ještě dost.“ To je úryvek z článku Itálie vlakem aneb cestování z Pardubic do Bari.
💧🫧 Stručný, ale příjemný článek o vodíku a jeho možné budoucnosti v elektromobilitě a využití pro skladování nadbytku solární energie v oblastech, kde je sice hodně slunce, ale malá spotřeba, vyšel na webu průmyslové ekologie.
💰🌱 Pavla Wernerová spouští v příštím týdnu (od 4. 11. dále) nový kurz zaměřený na udržitelné investování. Tentokrát se zaměřením na dlouhodobé investování na důchod v souladu s etikou, ekologií a hodnotami každého jednotlivce. Pavla kurzy s touhle problematikou spouští každý rok. Je zajímavé sledovat jak se Pavla vyvíjí (obsahově, vy ty úchyláku/úchylačko!). Pavla mě svého času články na blogu inspirovala k postupným krůčkům směrem k bezodpadové domácnosti (a přemýšlení nad tím, kde nakupuji a komu tak dávám své peníze). Časem se na blogu začala víc věnovat tématu udržitelného investování, což je další oblast, kam směřují naše finance. A můžou dělat sakra rozdíl. Vlastně i v tom mě inspirovala, před pár roky jsem si kupoval její eBook na tohle téma a až vlastně podle něho jsem začal investovat pořádně bez platforem a jen tam, kde mi to dává smysl.
📊 Hezkou statistiku ohledně našeho nákupního/spotřebitelského chování sdílel Vojva v newsletteru The Loop: Průměrné auto je zaparkované 95 % času. Dnes nakupujeme 5x více oblečení než v 80. letech. Elektroodpad je nejrychleji rostoucím typem odpadu – přes 60 milionů tun ročně. Ve Spojených státech má domácnost v průměru 300 000 věcí.
📺 Za to mé věčné označování recyklace jednorázových obalů za prokrastinaci si mě pozval dramaturg pořadu Máte slovo (moderuje paní Jílková) do diskuze s ministrem životního prostředí Hladíkem. Jako první se dostavil strach (klasicky). Když jsem ho rozdýchal, přemýšlel jsem o tom. Jsem sice v Bari, ale i kdybych nebyl. Šel bych? Měl bych? Schválně, co ty? Šel/šla bys? Zajímá mě to! Odpověz na tenhle e-mail GIFEM!
Já jsem se nakonec rozhodl, že bych nešel. Musel bych se dost nabrífovat, protože středobod mých názorů je v prevenci vzniku odpadu než jeho třídění a recyklace. I tak se obávám, že by mě pan Hladík, jakožto politik (a jistě cvičený rétor) roznesl na kopytech. Jsem založením psavec. Argumentace - navíc zřejmě pod tlakem (jak si aspoň pamatuju takové diskuze, páč nemám tývku), nepatří mezi mé silné stránky. Současně mě běží crowdfundingová kampaň, která mě maximálně vytěžuje.
▶️📝 Moje úžasná korektorka románu Trivandrum, Marťa Heš, nedávno natočila 3 videa s celkem 9 tipy na psaní (ve smyslu psaní příběhů). Podtitul série zní: i když máš malé děti, tvůrčí krizi nebo sklony k prokrastinaci. 😉 Konkrétní tipy vyzrazovat nebudu. Pokud jsi však nikdy nic nenapsal/a, pak bych se nebál videa označit za povinnost. Zkušenější psavci si ale určitě zobnou své - nebo se jim při těch celkem 25 minutách (ve třech částech) něco asociuje. Mně tak hned vznikl jeden úkol a několik námětů na zamyšlení, které pravděpodobně použiju u Náměstí harmonie, mého nového psacího projektu, na kterém začnu aktivně “pracovat” od prosince.
💊 Volně dostupné léky jsou od teď dostupné v Alze. Jasně, mastička na hemeroidy či čípky na kvasinky se budou z Alza boxu odebírat líp než od půvabné potutelně se usmívající holčiny za pultem. Nebo tak si lékárnice aspoň představuju. V lékárně jsem nebyl ani nepamatuju. Jenže - pkud se doteď nadužívaly léky, nevím, co bude teď. Mikrobiome, dostáváš další “tečku”!
🌱 Fascinující čtení o zpracovávání odpadu z jídla v restauraci The Artisan v pražském hotelu Marriott: například z odřezků zeleniny dělají octy, ze zbytků jídel kompost. Velmi inspirativní. Samozřejmě, můžeš namítnout, že nemáš odřezků zeleniny tolik. Na to mám hack - mrazák. Přes léto jsem si takhle schraňoval ohryzky a pak udělal z "odpadu" tři decky ohryzkového cideru. 🙂
🗻 Ta pardubákům bázeň nahánějící hora je nyní zachycena na fotce, která zaujala i NASA. Je na ní totiž s kometou.
🛒🤖 Miloš Čermák se v 1 % přiznal, že chodí vypomáhat do Albertu. Je to takové jízlivé čtení o směřování automatizace v řetězcích. Majitel obchodu si mne ruce, nakupující šílí. To v bezobalu s pultovým prodejem si můžeš jen povídat! A v těch bezobalech, kde si sypeš potraviny sám/sama, máš zase kontakt s potravinou, ne jen s křiklavými jednorázovými obaly, které lžou jak když tiskne. Majitelé bezobalu jsou zpravidla milí. Dělají, co jim dává smysl. Smysl se samozřejmě prodavače za minimálku během osmi hodin pod umělým osvětlením, a bezduchým civěním, hledá těžko.
Šumperská špajzka i letos dělá boží adventní kalendáře. 🙂 Mají dvě verze - klasickou a “zdravou” (nemám rád označení čehokoliv jako zdravé, ale budiž). V té první jsou i nějaké ty ořechy a sušené ovoce v čokoládě, v té druhé jsou potraviny v jejich přirozenější formě. Koupil jsem si rovnou dva. Teda - já je sice koupil, ale poputujou dál, páč do Bari by to měly daleko.
🎙️🎸 Objevil jsem podcast od kytarcz. Jmenuje se On Air, běží už snad čtyři roky a za tu dobu se tam vystřídalo pěkných pár muzikantů. Z těch, co jsem zatím slyšel, mě hodně bavil rozhovor s Honzou Homolou z Wohnout. Věděl jsem, že cestujou jako kapela, ale nevěděl jsem, že Honza dělal i tripy na kole. Ne krátký - 2000 km do Turecka. Společně s bráchou taky jezdili závodně na skatu. Svaz Českých bohémů vznikl jako odpad (sami byli úspěchem překvapeni). Údajně za její chytlavostí stojí disco kopák a pro Čechy samozřejmě přitažlivý text. 😀 Nejvíc ale Honzu baví samotný proces (nejen skládání, čehokoliv), výsledek ho až tak nezajímá.
Knížka měsíce
Démon ze sídliště od Ivy Hadj Moussa. Úchvatný román. Hlavnímu hrdinovi je šestnáct, žije v Táboře, kterej je mu trochu malej a poslouchá se svou partičkou black metal. Chodí na koncerty, chlastaj, zažívaj první lásky a sexuální zkušenosti. První tři čtvrtiny knihy je snad do každýho odstavce nacpáno tolik sarkasmu a vtipu, snad každý odstavec nějaká hláška. Dost sprostý, ale sedí to k mluvě takových těch macho puberťáků. Nicméně poslední 1/4 knihy přejde do temna, začíná přerod z idylického náctiletého pochlastávání do života, který se s nima vůbec nemazlí.
Démon ze sídliště rozhodně není knížka pro každýho. Já jsem ale naprostá cílovka. Dlouho jsem se u knížky takhle nenasmál. Kdybych byl zpět na střední, hlavní hrdina by byl můj kámoš. Většinu zmiňovaných kapel bych v té době poslouchat s chutí s ním, Dneska bychom se pořád shodli, ale už bych si víc vybíral.
Ze života v Bari
Na blogu jsem sepsal zkušenost - Itálie vlakem aneb cestování z Pardubic do Bari. Článek je absolutní bestseller v historii Bejkova mlsu. Za první 4 dny od vydání měl 10 000 přečtení. S průměrnou dobou čtení 8 minut. Běžně se články pohybují ve vyšších desítkách, ty nejlepší ve stovkách, s průměrnou dobou čtení kolem 1-2 minut. Kdo to kde sdílel jsem nevypátral. Nicméně SEO majstrštyk! Když zadáš do Google Pardubice Itálie vlak nebo Pardubice Itálie vlakem, je článek na 1.-3. pozici. Bejkův mls si tak prohazuje pořadí s ČD a Rome2Rio! 😀
Foccacia je mnimálně v Bari (a celé Pulii) dost populární. Stejně jako panzarotti a spousty dalších menších “mňamek do ruky”. Foccacia je v Pulii dokonce tak populární, že když v Altamuře, městečko pár desítek km jihozápadně od Bari, otevřel Mekáč vedle místní pekárny, rychle zkrachoval. Italové mají v pekárnách spousty věci, které jdou chytit a sníst. Navíc jsou chuťově skvělý a levný. Místní jsou samozřejmě na tenhle souboj Davida s Goliášem náležitě hrdí, takže o tom dokonce vznikl celovečerní dokument Foccacia Blues.
Na úvodní fotce se opírám o první umělý strom. Žádný div že je v Bari - ve městě, kde je sakra málo zeleně. Nedivil bych se, kdyby v tom Bari drželo rekord. Tenhle umělý strom údajně dokáže sesbírat ze vzduchu nečistoty jako 40 stromů. Současně je kolem něj o pár stupňů chladněji. Možná verze apokalyptické skutečnosti?
P.S.👉 Podpořit román Trivandrum můžeš samozřejmě vždycky tady: https://donio.cz/roman-trivandrum. Nebo si "jen" nechat poslat pohledy z Cesty.