# Začátky psaní: Pod Beladorovým dohledem

- Odkaz: https://tomas-shejbal.cz/pod-beladorovym-dohledem/
- Zveřejněno: 2021-04-22T20:15:32+02:00
- Autor: tom

# Začátky psaní: Pod Beladorovým dohledem

Začátky psaní. Už je to pár let, co jsme se s Beladorem potkali. Abych byl přesný,
on mne potkal již několikrát v minulosti, ale já mu nikdy nevěnoval moc pozornosti,
pokud vůbec nějakou. Nestaral jsem se o něj a on se nevnucoval. Věděl, že jeho chvíle
jednou přijde. Sledoval mne celou tu dobu. Zpětným pohledem vidím, kdy mne oťukával
poprvé.

Jako dítě jsem četl. Hodně. Během léta jsem se ráno budil s prvními ranními paprsky
kolem páté a četl si až do sedmi, kdy mi zvonil budík. Po škole jsem opět po splnění
domácích povinností zalézal ke knížkám. Pamatuji si, jak mě rodiče kolikrát přemlouvali,
abych se s nimi šel dívat večer na televizi, ale to já ne. Měl jsem přece rozečtenou
knížku! Navíc hodnotný program pro tehdejšího Tomíka se vysílal v sobotu ráno...

Tento příspěvek si můžeš i poslechnout přímo z přehrávače vedle, nebo na [Spotify](https://open.spotify.com/show/3bsmdOmC4bZ9jHDBf14uuP),
[Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/bejkův-mls-blogcast/id1611024937),
[Deezer](https://www.deezer.com/show/3026242), [Podchaser](https://www.podchaser.com/podcasts/bejkuv-mls-blogcast-1978926),
či [Google Podcasts](https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly93d3cuc3ByZWFrZXIuY29tL3Nob3cvNTEyNTg0MC9lcGlzb2Rlcy9mZWVk).

![](/wp-content/uploads/2021/04/IMG_4451.jpg)

Začátky mého psaní sledoval Belador po očku zpovzdálí...

[spreaker type=player resource="episode_id=46670889" width="100%" height="200px"
theme="light" playlist="false" playlist-continuous="false" autoplay="false" live-
autoplay="false" chapters-image="true" episode-image-position="right" hide-logo="
false" hide-likes="false" hide-comments="false" hide-sharing="false" hide-download
="true"]

## Potlačení zájmu o knihy

Zájem o knihy se potlačil ve chvíli, kdy jsme dostali s bráchou počítač. Stařičkou
_třiosmšestku_ (pro mladší: Intel procesor o taktu nižších desítek MHz, 80 MB pevný
disk, 4 MB RAM a operační systém MS DOS - to jest základní charakteristika). Jelikož
jsem projevoval zvídavost nad hardwarem i softwarem (a žádný dospělý mi nedokázal
odpovědět proč se nemají mazat nebo měnit soubory v kořenovém adresáři - třeba takový
_autoexec.bat_), často jsem musel vozit počítač na káře do vedlejší vesnice (byl
fáákt těžký). Tam bydlel o pár let starší klučina, který mně ho pak pomáhal dávat
dohromady. Býval jsem u něj často.

## Objev textového editoru

Tenkrát jsem se poprvé dostal k programu _T602_ - z dnešní doby šílenost, tenkrát
jsem si ho zamiloval. Začátky psaní byly tedy v něm. Samozřejmě jsem hrál hry, ale
zvídavost mě táhla i k dalším programům, které jsem nějak dokázal sehnat (většinou
přes známé, přístup k internetu byl pro mne v té době omezený) a využívat tak počítač
i jiným způsobem. Psal jsem a editoval všechno možné. Práce s textem mě bavila. 
Jenže pak jsem vinou své zvídavosti v adresáři _Dos_ nalezl soubor _format.exe_ 
a nejen že jsem musel znova do vedlejší vesnice, ale přišel jsem tak i o veškerá
data. Základní pravidlo informatiky: _Ukládat, ukládat, ukládat, zálohovat, zálohovat,
zálohovat_, jsem tak pochopil velmi rychle. V době tří a půl palcových disket jsem
také velmi rychle přišel na to, že záloha na jedné disketě není záloha 🙂

## První začátky psaní a snadné odrazení

O letních prázdninách jsem u babičky na chatě dostal nápad: začnu psát vlastní příběhy.
A hned jsem je v hlavě začal rozvíjet. Škoda, že jsem si je u babičky také nezachytil
na papír. Možná byly skvělé, ale když jsem usedl pln nadšení k _T602_, po první 
větě jsem zaraženě zůstat zírat na blikající kurzor, on na mě, jak kdyby se výsměšně
ptal: "To je jako všechno? Víc toho nemáš?" "Ale mám," odpovídal jsem ukřivděně 
a zoufale pátral v hlavě po těch skvělých příbězích. Když jsem se o svém snu napsat
román zmínil rodičům, srazili mě z obláčku: "Tome, napsat knihu, to není pr*el!"
A mně nezbylo, než se s tím smířit. _T602_ jsem zavřel a jestli jsem se k němu někdy
vrátil, to si už nepamatuji.
Neberte, prosím, zmínku o rodičích jako stížnost. Není
to tak. Je to část příběhu. Samozřejmě, že v té době jsem byl zklamaný. Jako dítě
jsem byl závislý na tom, co si sám o sobě myslím, na ostatních. Všechny děti jsou
na tom závislé. Hned první zeď v cestě k tvořivosti jsem nepřekonal. Můžu se pouze
domnívat, co by se stalo, kdybych byl v překonání zdi podpořen. Třeba bych skončil
hned u druhé, třeba bych psal do školního časopisu a tím skončil, třeba by se mi
někdo vysmál a já skončil úplně stejně. A nebo ne. Domnívání je k ničemu.

### Nejnavštěvovanější

## Návrat ke psaní

Uběhlo pár let, Belador mne po očku sledoval a občas vykřesal jiskřičku: tu uznání
od učitele češtiny nad nadprůměrnou slohovou prací, později snadné a lehké tvoření
závěrů laborek, zpráv, seminářů...všude tam, kde mívali spolužáci problém vypotit
dva odstavce, já popsal snadno a lehce A4. Sváděl jsem to na studované technické
zaměření, kde každý nemusí přece mít buňky na psaní. Tím jsem současně ale říkal:"
Ty máš buňky na psaní." Takhle jsem nad tím ale tenkrát nepřemýšlel.
Sem tam jsem
měl nějaký impulz k popuštění uzdy tvořivosti: jedna povídka, nějaké básničky po
nešťastných vztazích se ženami. Papír s tužkou pak působily jako terapie. Následoval
pokus o napsání novely. Tentokrát jsem toho napsal dost, jen pak přišla vysoká a
na psaní najednou nebyl čas. Novela tak zůstala nedokončená, s tím, že ji, _až bude
čas,_ dopíšu.

Dostudoval jsem, přestěhoval se. Ačkoliv jsem měl najednou čas, na psaní jsem si
ani nevzpomněl. A pak jsem se potkal s Beladorem. Ale o tom až [příště](https://tomas-shejbal.cz/setkani-s-beladorem/).