# Proč redukuju odpad, i když vím, že jsem jen zrnko v hromadě

- Odkaz: https://tomas-shejbal.cz/proc-redukuju-odpad-i-kdyz-vim-ze-jsem-jen-zrnko-v-hromade/
- Zveřejněno: 2026-08-28T11:36:13+02:00
- Autor: tom

# Proč redukuju odpad, i když vím, že jsem jen zrnko v hromadě

I po deseti letech, co jdu cestou minimalizování odpadu, mě čas od času přepadá 
otázka: Má to smysl? Vždyť jsem jen sčítaneček v obřím součtu.
Připomínám si [paradox hromady](https://cs.wikipedia.org/wiki/Paradox_hromady).
Říká: Kolik zrnek písku tvoří hromadu? Odeber jedno, pořád je to hromada. Odeber
další – hromada. Kdy přestane být hromada hromadou?

![Kreslený obrázek v sešitě s postavičkou a bublinou textu "Je to už hromada?" vedle
hromádky kamínků, kolem tlapka a srst kočky](https://tomas-shejbal.cz/wp-content/
uploads/2026/08/blog_post_hromada.webp)

Publikováno: 28. 8. 2026

Každý rok žiju přes půl roku v zahraničí. Nejvíc tam, ze začátku, v cizím prostředí,
se cítím jako to nejmenší zrnko ze všech. Tíseň a mozková mlha si mě podávají. Než
se zorientuju, než najdu "ty svoje" obchůdky.

## Jde o tebe a tvý pocity

Mám svý pocity (jaký to objev, Tome) a ty nelibý narůstají s množstvím produkovanýho
odpadu. Někdy předstírám, že je mi to šumák. Jenže šumák jsem v tu chvíli akorát
já, sám sebe obelhávám, pocitům neuteču. Hromadí se v těle jak ta zrnka.

Až je potřeba vzít smeták a vymést kouty. Stačí uvědomění, že je třeba přejíst do
akce.

Hledat, nacházet. Krůček za krůčkem, obchod za obchodem, zase jako někdy v pravěku
doma. Časem přichází síť lidí, se kterými je jednoduchý prohodit pár vět, nechat
si doporučit další podobná místa…

Výsledkem je, že se navazují povrchní vztahy, které přesto těší, dávají pocit známosti,
domova, smečky. A taky chodím méně s neprůhlednými sáčky s odpadem k popelnicím.
Přemýšlel/a jsi někdy nad tím, proč jsou neprůhledný?

## Co by se změnilo, kdyby sáčky na odpad byly průhledný?

Když se tak ptám, tak je jasný, že jsem nad tím přemýšlel, co? Jasně že jo, před
třema rokama jsem na téma sepsal i mini příběh ([Anonymní odpad. Jen ten koš cestou nerozsypat](https://tomas-shejbal.cz/anonymni-odpad/)-
i v audio).

On o tobě tvůj odpad leccos vypoví:

 * Jestli pečuješ o své tělo dobrým a výživným jídlem.
 * Jak moc piješ.
 * Jak moc mlsáš.
 * Jestli jsi zdravý/á (podle platíček léků).

No určitě bych toho vymyslel víc, ale chápem se, ne? Z obsahu koše se dají odvodit
závěry, až by ses divil/a (a Silva z odkazovaného příběhu se nestíhala divit – odhalila
tak partnerskou krizi).

Co by se změnilo, kdybys chodila/a k popelnici s průhlednýma sáčkama? Jestli přišlo
něco jako stud, proč? Odkud pramení? Co se s tím dá dělat?

## Nečekejme na mesiáše – vždycky to vzniká odspoda

Tlak na politickou "reprezentaci" vzniká odspoda. Proto má každá diktatura ministerstvo
propagandy. Dav je třeba masírovat, dav je rozběsněná bestie, kde jeden drží v šachu
druhého.

Funguje to i obráceně – skupiny lidí můžou časem narůst tak, že se vládychtivému
politikovi hodí přihodit do programu jejich témata. Časem je buď prosadí, nebo ne.
To už je jiná.

## Kolik pytlů směs(š)nýho dělá hromadu?

Z pohledu jednotlivce je to jeden ušetřený pytel mezi miliony. Ale zoom out: každý
pytel má za sebou člověka. Příběh, proč se ráno rozhodl "vzít si plátěnou tašku"
nebo ne. Skládka není nic jinýho než tenhle moment, znásobená desetimilionkrát, 
ve stejnou chvíli, po celé zemi a nakonec i planetě.

V mém románu Trivandrum prožívá něco podobného Petr, který se rozhodl strom po stromu
sázet aleje a remízky. Aniž by řešil, kolik stromů tvoří les. Vzdor posměchu:

> Lidé si jeho počínání postupně začali všímat. Zpočátku mu vůbec nerozuměli. „Proč
> to děláš? Víc než ty za rok stromů vysázíš, královi dřevorubci skácí za jediný
> den!" smáli se, a někteří ho dokonce označovali za hlupáka, občas i za blázna.
> Petr se na ně vždy usmál a trpělivě jim zas a znovu vysvětloval, že když se člověku
> něco nelíbí, je potřeba s tím něco dělat.
> „Nebylo by lepší, kdybys bránil dřevorubcům
> v kácení stromů?" namítali.„Já raději volím cestu nenásilí. To ale neznamená, 
> že musím mlčky přijímat, co se děje. Tohle je moje řešení. Nemusím křičet, vymýšlet
> velké činy. Dělám jen to, co mi přijde správné. Přijďte za rok a uvidíte, že moje
> snaha má smysl."

_Z [románu Trivandrum](https://tomas-shejbal.cz/trivandrum)._

Nejsem hromada. Jsem jedno zrnko. Oživlé zrnko, který si volí "svou" hromadu. Stojí
za to si to připomínat. 🙏

---

Ale zase **bacha s tím bezobalem**! David jede do práce, má plnou hlavu partnerčina
přání. Kvůli bezobalu se nad ním stahují mračna.

Ukázka s povídky _[Sójovka bez obalu](https://tomas-shejbal.cz/sbirka-za-hranou-ticha/)_
ve videu.

### Sójovka bez obalu je ze sbírky _Za hranou ticha_

Napiš mi e-mail a pošlu ti další ukázku! Tentokrát celou povídku _Šepoty mládí_ 
a kousek _Satanské bible_.

   Zasílej mi e-maily: úvahy a výběr z mlsů (2x měsíčně).

 [Odeslat](https://tomas-shejbal.cz/proc-redukuju-odpad-i-kdyz-vim-ze-jsem-jen-zrnko-v-hromade/#)

---