# Darováním krve k první zkušenosti: jak odběr probíhal?

- Odkaz: https://tomas-shejbal.cz/prvni-zkusenost-s-darovanim-krve/
- Zveřejněno: 2021-06-25T12:04:40+02:00
- Autor: tom

# Darováním krve k první zkušenosti: jak odběr probíhal?

Nad darováním krve jsem přemýšlel dlouho, ale vždy jsem takové myšlenky nakonec 
zapudil. Už jen samotný odběr pro preventivní vyšetření mi moc radosti nepřinášel.
A to je přitom rychlovka! Přičtěme k tomu značnou nelibost při zaškrcení ruky a 
je celkem oprávněné, že jsem podobné myšlenky vždy rychle smetl ze stolu.

No a najednou je tady článek o darování krve. Jak jsem se dokázal takhle vyhecovat?
Co mě k tomu vedlo? Tyhle a mnohé další informace se, milý čtenáři, dočteš v následujících
řádcích.

![](https://tomas-shejbal.cz/wp-content/uploads/2021/06/Cerveny-Minimalisticky-Svetovy-
Den-Darcu-Krve-Plakat-1.png)

První zkušenost s darováním krve.

Tento **příspěvek** si **můžeš** i **poslechnout** přímo z přehrávače vedle. Je 
i na [Spotify](https://open.spotify.com/show/3bsmdOmC4bZ9jHDBf14uuP?si=7e6aea6b26204353),
[Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/bejkův-mls-blogcast/id1611024937),
[Deezer](https://www.deezer.com/show/3026242), [Podchaser](https://www.podchaser.com/podcasts/bejkuv-mls-blogcast-1978926),
či [Google Podcasts](https://www.google.com/podcasts?feed=aHR0cHM6Ly93d3cuc3ByZWFrZXIuY29tL3Nob3cvNTEyNTg0MC9lcGlzb2Rlcy9mZWVk),
nebo třeba [YouTube](https://www.youtube.com/playlist?list=PLowm2rLjwON8WP4X1jZkECdLAb_9lDUgP).

### Ochutnávka

„Jedl jste něco tučného?“ zaslechl jsem. A to hned několikrát, mezi tím, co jsem
ležel na sesterně s mokrým hadrem na hlavě. Sestra se ptala nějakého muže, který
se pod jejím pohledem kroutil, jak kobra před flétnou: „Kdepak, měl jsem dietní 
polévku k obědu.“ „Nepovídejte.“ „Je to tak.“ „A pak už nic jo?“ „Noo…“ „No tak 
to vyklopte.“ „Večer jsem si dal klobásku…“ „A je to tady. Proč jste si to nedal
aspoň obráceně? Klobásku k obědu?“ "Když po tom dietním obědě jsem měl večer hlad.""
No, vidíte. Kdybyste to alespoň udělal obráceně. "No a klobásku jste zapil pivečkem,
co?“ „Kdepáák…“ „Ani malým? To bych se moc divila.“ „No...jo, jedno jsem měl.“

No...ale nepředbíhejme. Vezmeme to hezky popořádku.

### Před darováním krve

Před darováním krve jsem nic nehodlal nechat náhodě. Pečlivě jsem prostudoval internetové
stránky transfuzního oddělení, načetl jsem si, že bych se den před odběrem měl šetřit,
hodně pít a nejíst nic tučného. „Až na to šetření se tedy běžný den,“ shledal jsem.
Dále jsem si vytiskl a vyplnil dárcovský formulář (ještě že tak, byly toho dvě A4
poměrně zvídavých dotazů). Pak už jsem pln odhodlání čekal na den odběru.

### Vstupní vyšetření a pár úsměvných otázek

Po vstupu do čekárny mě překvapilo množství lidí. Nicméně vše probíhalo velmi rychle.
Dvě ampule krve do laborky, kraťoučký pohovor u doktorky a šup na čekání k hlavnímu
odběru.

„Berete drogy?“ zeptala se lékařka. Hmm, to je panečku otázka na tělo. Když pominu,
že jsem vyplňoval vstupní formulář a „odevzdal“ další dvě ampule krve k před-odběrovému
vyšetření, tak to je možná test pravdomluvnosti?
Další zvídavá otázka: "Máte někde
piercing?" Teda, že budeme probírat až takové intimnosti! Jelikož bylo dost teplo,
měl jsem na sobě jen tričko, kraťasy lehce nad kolena a žabky, takže jsem měl odkrytou
velkou část těla. Než se mě lékařka zeptala, sjela mě rentgenovým pohledem od hlavy
k patě. Kdyby odpověď byla ano, mohl by být asi jen na bradavkách nebo na ... 😀

### Vlastní odběr

#### Jdeme na věc

Chvíle čekání, než se uvolní místo na křesle pro dárce a pak přišla sestra s voláním:"
Někdo na levou?"
Za chvilku už byla ručka připravená na opěradle. Ujala se mě sestra,
působící na první pohled rázně, ale byla milá. Zasypala mě informacemi a zeptala
se, zda jsem najedený a zda se cítím dobře (jó, otázky na pocity, ty já rád!). Ačkoliv
je transfuzní oddělení v suterénu, bylo tam pekelné vedro, takže jsem měl okamžitě
orosené čelo a nepůsobil asi zrovna nejpřesvědčivějším dojmem :).

![Motivace k darování krve](https://tomas-shejbal.cz/wp-content/uploads/2021/06/
krev_comics-e1624608224339.png)

Belador se opět ukázal jako mocný motivátor a podporovatel.

Sestře se nepozdávaly mé žíly, prý nejsou moc široké. Jako většina mužů, narážky
na nedostatečnost kolem rozměrů nesu nelibě. Jenže na námitky nebyl čas, hledalo
se nejlepší místo na puštění mi žilou. A to se brzy našlo. Nic moc však neteklo.
Prej teda. Já si už na začátku jasně vymezil, do jakejch akcí se pouštět nebudu.
A loučit se pohledem se svou milovanou tekutinou byla jedna z nich. Mozek musel 
být přesvědčen, že o nic nejde.

#### Snaha o probuzení soutěživosti

Transfuze se stále plnila pomalu. Nebyl to žádnej "jurskej" proud. Takže na mě sestra
začala se soutěživostí (no jó, jenže já nejsem soutěživej): „Paní vedle vás snad
předežene,“ narážela na dárkyni ze sousedního lůžka (přišla až po mě). Její transfuze
se údajně slibně plnila.
„Tak to snad není závod,“ pokusil jsem se ohradit vůči 
nátlaku. Nicméně sestra se buď bála o moji ješitnost, nebo jí došla trpělivost s
mým pumpováním a dala mi do ruky s výrazným mrknutím balónek.Takovej balónek, to
je super věc. Ten maj rádi všichni: štěňátka, děti…a zřejmě i já, protože jen co
se mi dostal do ruky, začala krev téct úplně jiným proudem (zase prý :D). Skoro 
až je mi líto, že jsem ten okamžik triumfu neviděl, určitě bych přitom pohledu cítil
silnou hrdost. Ale zřejmě i nevolnost.

#### Tak já si asi zase lehnu

Hezky jsem si pumpoval, plnil transfuzi a sledoval, jak na obrazovce televize (jak
se něco hýbe, o moji pozornost je postaráno) ustupují fašisti prchají Francií zpět
do Němec. Sem tam proběhli vojáci a na nosítkách nesli prostřílenou mrtvolu. Nevím,
kdo na to ráno vybíral televizní program, ale rozhodně měl smysl pro černý humor
😀
Ještě chvíli jsem plnil transfuzi, až bylo po všem a mohl jsem běžet. Nejprve
jsem se posadil a přestože se mělo hlásit už lehké zamotání hlavy, tak jsem ho přešel
a nahlásil, že se něco začíná dít až při motání středním. Kdybych měl potřebu být
viděn, tak bych si ji v tu chvíli právě uspokojoval: "Tak já si zase asi lehnu,"
nechal jsem se slyšet a uvelebil se zpět v křesle.

#### Nečekaný komfort

V tu ránu kolem mě bylo sester... jedna mě pomáhala do ještě pohodlnější polohy,
druhá šla pro mokrý hadr, třetí pro sklenici vody, čtvrtá mi utahovala obvaz po 
vpichu. Chvíli jsem si poležel, a pak mě vzali preventivně "na leháro" ještě na 
sesternu.
Moc se mi to líbilo. Víte, moje pubertální a adolescentní já ve svém věku
trpělo: na technické škole žádné ženy nebyly. Na vejšce pak v nižších řádech jednotek.
Takže v takových chvílích si ti dva Tomové připadají velmi příjemně 🙂

![První odběr krve - odznáček](https://tomas-shejbal.cz/wp-content/uploads/2021/
06/IMG_20210621_113952.jpg)

Odznáček za první odběr.

### Vítězství ve formě borůvkového koláčku

Na závěr jsem si za poukaz na občerstvení po odběru koupil borůvkový koláč, který
chutnal jako nebe 🙂 S vítězným pocitem jsem si pak osedlal svého Šemíka a volným
tempem se vydal k domovu. Jasně, nebylo to bez ztráty kytičky... ale ani vědomí!
Věřím, že příště (_edit: o_ _průběhu druhého odběru si můžeš přečíst v_ _[navazujícím článku](https://tomas-shejbal.cz/druha-zkusenost-s-darovanim-krve/)_)
se budu po odběru válet poloviční dobu, nebo vůbec 🙂

**Oblíbené**

[Darováním krve k první zkušenosti: jak odběr probíhal?](https://tomas-shejbal.cz/prvni-zkusenost-s-darovanim-krve)

[Jak jsem odkládal přijmout pomoc](https://tomas-shejbal.cz/jak-jsem-odkladal-prijmout-pomoc)

### Co nebylo důvodem k darování krve?

 * Nešel jsem tam pro párek a kafe – dřív se prý dával po odběru. Protože nejím 
   maso (jak k tomu došlo jsem zmiňoval v úvaze o [cestování](https://tomas-shejbal.cz/barevny-pohled-na-cestovani/))
   a nepiju ani kafe, přirozeně si ze mě v práci dělali srandu. Je pravda, že mě
   samotného tahle představa moc pobavila.
 * Protože bych transfuzi mohl někdy potřebovat. Myšlení tímhle směrem mi přijde
   trochu „sebemrskačské“ a nelaskavé sám k sobě. Pravdou ale je, že bych tím mohl
   začít splácet dluh, který naše rodina v krevní bilanci má.
 * Protože budu den doma. Od dveří ke dveřím jsem strávil venku asi tři hodiny. 
   K tomu doma takové tři hodiny, kdy jsem nic nedělal, jen tak „byl“. Takže dovolená
   to úplně není.
 * Protože se to očekává.

### Co bylo důvodem?

Dospěl jsem do stavu, kdy jsem v tomto ohledu chtěl překonat sám sebe a trochu taky
sebrat nový zážitek.
Západní medicína spíše kašle na prevenci v pravém slova smyslu,
ale když dojde na úrazy, kde je potřeba chirurgických zákroků, je nepřekonatelná.
Krev je v tomto případě potřeba.Jsem stoprocentně zdravý a myšlenka toho, že část
mě může pomoci se zotavit jinému tělu, mě hřeje :). Trochu si tím také uspokojuji
potřebu přispívání.

### Zamyšlení nad mým darováním krve

Celý den mi přišel moc fajn. Měl takovou zajímavou atmosféru. Po odběru mi přišlo
nezvyklé ležet ve všední den doma a nic nedělat. To se mi stalo naposledy když jsem
byl nemocný. Jenže to je člověku blbě. V tomto případě jsem se cítil jen malátně.
Malátně, ale s vědomím, že je to jen na chvíli. Navíc člověk ví, proč mu tak je.
To ho kromě očekávání brzkého nabytí síly i vnitřně hřeje.

### Beladorovo shrnutí

Když jsem své dojmy vylíčil Beladorovi, hezky z řečeného mezi řádky vypíchl:
„Z 
tvých slov jsem vyvodil, že sis také uvědomil, že se do nemocnice nehodláš dostat
a že tě tato zkušenost jen podpořila na tvé cestě vědomému naslouchání tělu. Každý
jsme jiný a co je pro jednoho normální, je pro druhého extrém. Neboj se tedy hledat
svou „normalitu“ pro život takový, jaký chceš vést. Není snadné z tisíce cest najít
tu správnou. Stejně zřejmě dojdeš k poznání, že neexistuje jen jedna jediná. Můžeš
na to jít vědecky, nebo můžeš zkoušet, co dělá dobře tobě. Cesty se přece přirozeně
různě potkávají a křižují. Je ovšem důležité umět včas opustit tu cestu, která vede
někam, kde se ti nelíbí, kam nechceš. Stojí za to zkoušet a hledat. Jen tak tě tvá
cesta zavede na místa dříve netušená. Hlavně nikdy neustrnout na místě.“

_Edit: pokud se ti článek líbil, můžeš mrknout i na [druhý odběr](https://tomas-shejbal.cz/druha-zkusenost-s-darovanim-krve/).
Pokud máš rád cizí neštěstí, pak si přijdeš na své._