# Vyrazil jsem za divokostí, ale dohnala mě nostalgie - Odkaz: https://tomas-shejbal.cz/vyrazil-jsem-za-divokosti-ale-dohnala-me-nostalgie/ - Zveřejněno: 2026-06-30T10:13:14+02:00 - Autor: tom # Vyrazil jsem za divokostí, ale dohnala mě nostalgie “A to jako sám?” zeptala se prodavačka v Srbsku, když jsem řekl, že jsem spal v  kempu. Předtím se ptala na koloběžku. Dívala se na mě pohledem, který z podobných cest znám. Směsicí překvapení, pobavení a nevysloveného: “Ty seš ale magor.” ![Koloběžka naložená brašnami, opřená o dřevěné zábradlí na lesní cestě](https:// tomas-shejbal.cz/wp-content/uploads/2026/06/kolobezka_cestou_do_svateho_jana.webp) _Datum poslední změny: 30. 6. 2026_ Každý rok si **potřebuju naplnit potřebu divokosti**. Být sám, putovat, spát v hamace, zažívat nepohodlí (víc jsem se nad [putováním a spaní venku zamýšlel tady](https://tomas-shejbal.cz/solo-trekovani/)). Nevědět, kde složím hlavu, doplním zásoby nebo vodu. Každá taková cesta něco přinese. **Letos** to byla **nostalgie**. ## Místa, která jsem si zromantizoval Ve středu jsem vyjel ze San Piega a ve čtvrtek odpoledne dorazil do míst, která mám v hlavě zromantizovaná. Karlštejnsko. Výlety s rodiči. První výpravy s Vero. Doba před osmnácti lety. V pátek ráno jsem vyjel ze Srbska, kde jsem spal v kempu kvůli čtvrtečnímu [autorskému čtení](https://fb.me/e/1YFM8t8S0v), a vydal se po žluté do Svatého Jana pod Skalou. Na místo, kam jsem se chtěl vrátit už dlouho. Cestou se mi objevovaly vzpomínky na místa, která bych si nevybavil a na ně nabalené pocity. S každým krokem ve mně sílil jeden pocit: nostalgie. Nepokračoval jsem, našel si místo s výhledem na říčku Loděnici, opřel se o skálu a chvíli jen seděl. Kousek ode mě šuměla voda, z lesa šlo vlhko a příjemný chlad. Nešlo jen o vzpomínky. Spíš o tu zvláštní **bolestivou něhu**, která se na ně lepí. [⌊Zlatá koloběžka naložená cestovními brašnami, batohem a karimatkou, opřená o dřevěný přístřešek v krajině⌉⌊Zlatá koloběžka naložená cestovními brašnami, batohem a karimatkou, opřená o dřevěný přístřešek v krajině⌉[ Vyhlídka nad Kolínem [⌊Polní cesta vedoucí mezi zemědělskými poli s kukuřicí a zeleninou, v pozadí stromy a oblačné nebe⌉⌊Polní cesta vedoucí mezi zemědělskými poli s kukuřicí a zeleninou, v pozadí stromy a oblačné nebe⌉[ Cestou necestou [⌊Koloběžkař v helmě a slunečních brýlích pořizuje selfie na cyklostezce pod mostem⌉⌊ Koloběžkař v helmě a slunečních brýlích pořizuje selfie na cyklostezce pod mostem⌉[ Kousek od soutoku Vltava - Berounka [⌊Žluté lehátka s výhledem na okolní skály, vlak a zalesněné kopce při západu slunce⌉⌊ Žluté lehátka s výhledem na okolní skály, vlak a zalesněné kopce při západu slunce⌉[ Srbko - kemp [⌊Koloběžka naložená brašnami, opřená o dřevěné zábradlí na lesní cestě⌉⌊Koloběžka naložená brašnami, opřená o dřevěné zábradlí na lesní cestě⌉[ Cestou do svatého Jana pod Skalou [⌊Muž s čelenkou a úsměvem na lesní cestě vedle naložené jízdní kolo s brašnami a přilbou⌉⌊Muž s čelenkou a úsměvem na lesní cestě vedle naložené jízdní kolo s brašnami a přilbou⌉[ Cestou do Svatého Jana pod Skalou ## Po čem se mi stýskalo? Dumal jsem nad tím, kde se to v člověku bere a proč. **Rozpadl jsem si to na zasněnost a stesk** po něčem, co bylo a není. Možná čekáš, že se mi stýskalo po tehdejší době. Nie. **Nechtěl bych se vrátit do devatenácti. Rozhodně ne s tehdejší hlavou**. Tak proč stesk? ## Závoj Za dalších osmnáct let (dobře, pravděpodobně dřív) budu možná nostalgicky vzpomínat i na tenhle výlet. Na Loděnici, skálu, horko (a chlad tady u skály), cestu do Svatého Jana. Ale jestli se to stane, čas z té vzpomínky nejspíš odfouká to, co mi dnes ( taky) běží hlavou. Klientské projekty. Propagace knížky. Nápady kolem nového románu Calima, co udělat na svém webu… Možná to samé udělal čas s devatenáctiletým já. Nechal mi výlety, místa, světlo, Vero, rodiče. Ale schoval tehdejší trable. Červenec. Všechny odsunuté/nedané zkoušky ze zimního a letního semestru. V září čtvrtý pokus - děkanský termín - z matematiky. Předmětu, kterému jsem se měl podle učitelky ze základky vyhnout. Nejlépe tak, že půjdu na učňák a o střední se nebudu vůbec pokoušet. Starost, jestli mě vezmou na brigádu, abych mohl našim vrátit peníze za šestnáctiletý auto, se kterým jsem hned objížděl fesťáky. **Neměl bych cítit vděčnost**? Za všechno, co se mezitím stalo? Asi jo. Jenže ** vděčnost se nedá zapnout jako na mobilu oblíbenou písničku**. Nostalgie se míchala s tím, že jsem byl zase sám, s hromadou nejistoty před sebou.** Na koloběžce je to tak pořád. Vítání a loučení.** Přijíždění a odjíždění. Jen v  životě jsou mezi tím delší úseky, takže se to hůř poznává. A pak je tu ještě jedna věc, která prohlubuje nostalgii: změny. ## Změny Svatý Jan pod Skalou. Místo, které mělo ducha. Aspoň tak jsem si ho uložil. Mělo. Buď vyčpělo, nebo mi ho **sebralo očekávání**. Před osmnácti lety jsme měli kapli s pramenem pro sebe. Teď tu byly zástupy (pátek ráno, první půlka června). Údajně léčivá voda, na kterou jsem se v horku těšil, obsahovala bakterii coli (to hlásal nápis). Možná, že změny míst neseme nelibě, protože neodpovídají uloženým vzpomínkám. Jdou proti nim. A proto nám to vadí. ## Závěrem A tak jsem byl zase chvíli za exota. Za týpka na koloběžce, co spí venku a dobrovolně si komplikuje život. Byla to moje nejkratší koloběžková cesta (dřívější 2 týdenní cesta, kdy jsem se [snažil vykreslit v mapě Srdce](https://tomas-shejbal.cz/solo-trekovani/) a [třítýdenní z Aše na Kremenec](https://tomas-shejbal.cz/navsteva-17-bezobalovych-obchodu-na-kolobezce/)) a přesto v ní bylo všechno: žízeň, hlad, bolest, radost, klid, nejistota, pokora a trochu pošimrané ego. Možná proto se na tyhle cesty vracím. Nacházím odpovědi. A nové otázky. Těch asi víc. ### 📬 Občas vyrazím ven, občas do sebe Podobné texty posílám 2x měsíčně v Mlsném zpravodaji. Rád ho pošlu i tobě. Zadej e-mail a klikni na odebírat.😉 [Odebírat](https://tomas-shejbal.cz/vyrazil-jsem-za-divokosti-ale-dohnala-me-nostalgie/#)