3. prosincová neděle: 🐂 pod stolem přemýšlím o Ježíšovi a trdelníku
Ahooj,
dárky na poslední chvíli? Trivandrum v elektru je ready. Pošlu i elektro voucher, sladěný s obálkou knihy. Stačí když mi to napíšeš v poznámce u objednávky.
Díky za vaše komenty minulého otvíráku (jsem ohrožený druh?) - několik z vás pozorovalo další čtenáře rozeseté po městě. Hned se cítím méně na vymření.
Symbolické pojetí vánoc
Není divu, že lidé vánoce začínají bojkotovat nebo hledají něco, co zakryl závoj konzumu. Jak hřímal Nietzsche, bůh je mrtev. A my jsme zmatení jak střelka kompasu u repráku na vánočních trzích na náměstí, hned vedle stánku s trdelníky.
Narodili jsme se do kultury načichlé křesťanstvím, náboženství zároveň odmítáme. S ním mnozí i víru. Díru po víře zaplácáváme zbytečnostmi nebo vzýváme slunovrat, ačkoliv podle slunečního rytmu už dávno nežijem.
Co vánoce pojmout symbolicky?
Když se řekne Ježíš, vybaví se mi soucit, rebelství a s tím spojená odvaha. Jesu se nebál šlapat po vodě, stejně jako mimo stezky a přitom zářil. Ne náhodou je jeho zrození v nejtemnějším období roku.
Vánoce můžeme pojmout jako zažehnutí komety uvnitř sebe. Můžeme si rozbalit dárky, které chceme v životě - třeba ten soucit. A s novou snovou kvalitou naše kometa ozáří okolí.
Zrození nových kvalit nepřijde zvenku. Slovy dvou písniček: Jsi světlo, které hledáš (písnička od Mantrovníků). A Nová cesta začíná (zhudebněná báseň od kamarádky Lenky).
Tak sviť! 🙏
Mlsoune/mlsounko, měj svátky, jaké chceš a v novém roce na napsanou.
Tom 💚
Následuje sedm světýlek, které jsem letos našel v knihách. A hlavně si je zapsal, takže je teď můžu sdílet.
Výběr z knižních mlsů
🕷️ Když totiž rozsvítíme, uvidíme pavouky, uvidíme zlo, a tak zhasneme, protože šváby vidět nechceme. Procházíme bolestným růstem, protože nejdřív vidíme nikoli to nejlepší, ale to nejtemnější z nás, ale pak nastane světlo.
Zpověď poutníka, Paulo Coelho, Juan Arias
🌍 Uvědomuju si mnohem víc, že mezi světem a mnou nic nestojí. To je objev, co já vím! Všechno mě nějak víc ovlivňuje. Mé jídlo se stává mnou, mé čtení se stává mnou, lidé kolem se v psychedelii vzájemnosti stávají mnou. Už mě ani nenapadá, že bych mohl mít aspergera. Už nejsem ten samozřejmý Adam, stvořený výchovou, babičkou, okolnostmi a setrvačností. Uchopil jsem se. A stal jsem se sítí, uroborem, mystickým, fraktálně vzkvétajícím životem. Říkám si Adam 2.0.
Hejno bez ptáků, FIlip Doušek
💕 Amatéři se nebojí, že budou dělat chyby a že budou na veřejnosti vypadat směšně. Jsou zamilovaní, takže neváhají dělat něco, co ostatní považují za pošetilé nebo dokonce hloupé. „Nejhloupější možný kreativní čin je pořád kreativní čin," píše Clay Shirky ve své knize Cognitive Surplus.
Ukaž co děláš, Austin Kleon
🚿 Potřebuju, aby mě někdo zalil jako vyprahlou poušť. K čemu je mi tělo, když ho používám jenom ke dřině v zatuchlých místnostech?
Těžké duše, Iva Hadj Moussa
🚆 Vybaví se ti ta zvláštní Jeronýmova slova: Co zbývá člověku jiného než projít jedoucím vlakem proti směru jízdy… Většina lidí do vlaku nastoupí, najde si volné sedadlo a to neopustí, dokud vlak nezastaví v jejich stanici. Zemřou tak, jak se narodili, pěkně na svém místě. Také Máňa zemřela na svém místě, i když se přestěhovala z Příbrami až do Moravské Ostravy. Ale občas se někdo ze svého místa zvedne…
Když však člověk dorazí až na úplný konec té ďábelské soupravy, ze zadní plošiny posledního vagonu se mu otevře překrásný výhled. Je odměněn za to, že nezůstal sedět na zadku a neuzavřel se ve vypolstrovaném kupé jedné profese a jednoho názoru. Před sebou má vzdalující se krajinu… Vidí ubíhající koleje a dá si dohromady celý ten vcelku prostý, ale neúprosný mechanismus jízdy.
Dějiny světla, Jan Němec
⛩️ Společenský kritik Laurence Scott to vyjádřil docela trefně, když moderní hyperpropojený způsob bytí popsal jako stav, kdy „okamžik může působit jako podivně nezajímavý, pokud existuje jen sám o sobě. Digitální minimalismus, Cal Newport
Vždyť je to přece zrnko písku, které pronikne do perlorodky, co nakonec vytvoří perlu a ne semináře o vyrábění perel, kterých se perlorodky účastní.
Memoáry o psaní, Stephen King
🌀 Peklo je jen pro toho, kdo v něm žít chce. Kdo si odpírá radost v tomto životě a čeká, že pak půjde do nebe, mrhá životem. Neškoď druhým, ale sám sobě nic neodpírej. Je jen na nás, jaký život si zde zvolíme: žít v nebi, nebo v pekle; jít proti sobě, nebo na sebe být laskavý; chovat se podle sebe, nebo dle mínění druhých; udržovat si čistou hlavu, nebo si neustále dělat starosti.
Trivandrum, Tomáš Shejbal
🪡 Hledám pro tebe jehly v kupce internetového sena. Za cenu jednoho espresa měsíčně ti jich do jehelníčku zapíchám ještě víc. V dnešní prémiové části:
- 6 citátových bonbonků.
- 🗄️ Archiv.
- Doprava zdarma v e-shopu.
Kód pro první měsíc na zkoušku: GURMANEMNAZKOUSKU100.
Prémiový obsah
Kromě prémiového obsahu máš přístup i do archivu, kde najdeš další gurmánské výhody.
👣 „Den za dnem. Zní to tak jednoduše. A jednoduché to skutečně je, ne však snadné: vyžaduje to neuvěřitelnou vůli a puntičkářský řád."
Russell Brand.
Ukaž co děláš, Austin Kleon
⏱️ Vaší prací je se ubezpečit, že múza ví, kde budete každý den od devíti do dvanácti nebo od sedmi do tří. Pokud to ví, mohu vás ubezpečit, že se dříve nebo později začne objevovat, v hubě bude žmoulat doutník a provozovat svou magii.
Memoáry o psaní, Stephen King
🤷♂️ Skutečný důvod nespokojenosti leží hloub: v určitou chvíli člověk zvolní, až se nakonec zastaví, protože svět kolem něj je dávno známé místo. Neví, kam jít dál, i když je úspěšný, a přešlapuje na místě v čím dál dražších botách nebo začne druhé jen tak z dlouhé chvíle kopat do zadku.
Dějiny světla, Jan Němec
🧮 K té logice „dvě a dvě jsou čtyři“ z klasické matematiky mi španělský filozof Fernando Savater řekl v knize rozhovorů podobné té, kterou děláme: „Citové reakce nelze měřit, zatímco inteligence vždycky zachází se stálými, počitatelnými veličinami. Dvě a dvě jsou čtyři v matematice, zatímco dvě nepříjemnosti a dvě nepříjemnosti nejsou pouze čtyři nepříjemnosti, nýbrž něco, co někdy člověka přiměje, aby skočil z okna.”
Zpověď poutníka, Paolo Coelho, Juan Arias
🛶 „Jen se mě drželo štěstí. Bouře mě málem roztrhala! Cítil jsem, jak je silná."
„Kdyby chtěla, tak tě roztrhá, jenže ty jsi přežil."
„Ztratil jsem velblouda. Všechno, co jsem měl, je pryč."
„Sharav ti jen vzala, co nepotřebuješ, a zanechala tě s tím, co ti stačí."
Karlaz: Srdce poutníka, Tomáš Gavlaz
🐝 Nedovedl si představit, jak by země mohla vzkvétat, pokud nechá zemřít svou půdu, protože jediné, co se navzdory všem změnám, vzniku železných měst, technologickému pokroku a moderním zázrakům zcela jistě nikdy nezmění, je fakt, že lidé, ať už ve městech, nebo na venkově, potřebují každý den jíst.
Šepot včel, Sofía Segovia
, nových mlsounů se ke zpravodaji přihlásilo jen díky tobě! Pro další sdílení použij tvůj vlastní odkaz: a sbírej odměny.
Odepiš mi smajlíkem na tenhle e-mail. Která citace z knihy tě zaujala? 😉
Použij smajlíka ze začátku odstavce.
Jak můžeme spolupracovat
Dělám weby, který se načítají rychleji než srkneš ristretto a píšu romány, u kterých se nedá spát. Pro web s lidským přístupem a empatií jsem tady. A pokud web máš, rád si tvůj WordPress vezmu do správy.
Měj se Božsky
Tom
Koment k titulce: většina lidí si polohovací stůl pořizuje, aby u něj mohli stát. Mám to jako kočka - tady mě baví hledat si místečka - v mém případě na psaní. A pod stolem mi to přijde útulný a hravý (jasně, kabeláž na fotce dvakrát oku libá není). :))