Přijď se vidět, obejmout, spolubýt. V říjnu a listopadu vyrážím na Triva Tour, sňůru čtení, povídání a besed se spřátelenými autory.
Nejsem instantní nudle, víš?
Celé dopoledne mám vypnutý mobil a e-mail otevírám až po obědě. Telefony moc neberu, většinou pracuju bez zapnutých notifikací na čemkoliv.
Stoupající teploty vody jsem si nejvíc všiml na Cozumelu. Pojď, vezmu tě na ostrov.

Publikováno: 11. 9. 2026
Loni na Cozumelu (z pobytu vznikl rukopis knihy Zima na ostrově vlaštovek) jsem byl zpožděný vůči ČR (kde mám většinu klientů a klientek) o sedm hodin.
Obával jsem se toho, jak to půjde. A víš co? Ukázalo se, že to je boží.
Místo abych se celé odpoledne kroutil kolem e-mailů, WhatsAppu a dalších kecálků jak uvařená špageta, sjel jsem všechnu komunikaci v jednom časovém okně. V ČR bylo sedm odpoledne, zprávy a e-maily klientů a klientek na mě čekaly. Odpověděl jsem a druhý den je čekaly zase ty mé.
Odpadla instantní dostupnost.
Přibyla hluboká práce. Zvládal jsem odbavovat složité úkoly v kratším čase.
Asi to taky znáš. Zvoní telefon, nezvedneš ho, protože to zrovna nejde a zavoláš za čtvrt hodiny. Z druhé strany se ozve: “V pohodě, už jsem to vyřešil/a”.
To je přesně ono!
Delegovat myšlení je snazší.
Pokud si okolí zvykne, že nereagujeme hned, “zkvalitní” se příchozí komunikace, jak jsou naše odpovědi cennější, to samo o sobě pořádně ochladí vodu v hrnci.
Méně instantní dostupnosti učí okolí větší efektivitě v komunikaci. A to vede k jedinému - prostoru pro práci, plnou kapacitou, bez zbytečného vyrušování.
Ne nadarmo se říká, že v dobré otázce je polovina odpovědi. A instantní nedostupnost okolí k pokládání dobrých otázek nutí.
Podobně jsem to začal dělat o víkendu. Místo toho, abych se nechal polívat vroucí vodou, mám telefon v módu nerušit. Tím řeknu ne všemu rozptylování, veškeré horké vodě, která by mi vařila špagety dřív, než bych si přál.
Vytvářím si prostor pro čistotu myšlenek.
Jsem sám se sebou, čtu knížky, rochním se v poznámkách (přehazuju kompost, aby myšlenky mohly klíčit a růst) nebo čtu obsahové newslettery.
To je čas, kdy přichází nejlepší nápady, které ovlivňují nejen nejbližší týdny.
Uplynul rok. Mobil mám dopoledne pořád vypnutý, e-mail pořád otevírám až po obědě. Rutina zůstala.
Jen ten časový posun zmizel. Většinou s odpověďmi nevydržím do večera. Bez sedmihodinového posunu se ke mně horká voda dostane snáz. Notifikace čekají hned za rohem, ne na druhé straně planety.
Vyskakování z hrnce patří k nomádění. Horší je si po návratu všímat oteplující se vody. S tím zase pomáhá opakování. A opáček budu ještě pár potřebovat.
Všem nám přeju, abychom více pracovali a méně o tom mluvili. Vylézt z hrnce neznamená utéct od práce, ale od všeho, co nás od ní vyrušuje.